FIS - Japonsko 2006

Musím říct, že je velká škoda, že je Japonsko tak daleko. Do střediska Schichikashiyuku, kde se závody konaly, jsme cestovali více než 20 hodin. Nejdříve dvě hodiny na letiště do Vídně, následně dvě hodiny do Paříže (přes kterou jsme letěli kvůli cenové výhodnosti letenek), následně 13 hodin do Tokia a z něj ještě šest hodin autobusem na sever do lyžařského střediska Schichikashiyuku.

Hned po příjezdu všechny potěšil pohled na svah. Tráva byla na úrovni českých golfových hřišť, jen ten sklon byl o chlup větší. Celková délka svahu byla pro potřeby travního lyžování bohatě dostačující – ani se nestartovalo z vrchu. Podle toho, co říkala Yukyio, se shora startovalo nedávno jen jednou a skončilo to vícenásobným odvozem na lékařské ošetření – jo, kdyby tak někdy byli třeba v Tišnově . Takuya pak ještě doplnil, že se jedná o jeden z nejtěžších svahů, který v Japonsku mají.

Zde si dovolím trochu vlastního názoru. Chápu, že není ve finančních možnostech českých nebo evropských provozovatelů a organizátorů pořídit si nové svahy, ale právě svahy jsou to, co nám chybí k dalšímu rozvoji travního lyžování i mezi veřejností (uvidíme, jak se prosadí Čenkovice, Horní Lhota a Branná, které se ucházely o dotace z Ministerstva pro místní rozvoj). Jít se svézt v Japonsku na mírně nakloněné golfové hřiště je radost a zvládne to snad každý. Na straně druhé si třeba nedovedu představit, že by do Tišnova jezdili turisti za volným ježděním. Profily a povrchy svahů jistě také souvisí s technikou jízdy kterou předváděli nejen ti starší, ale i ti nejmladší. Oni totiž nemusí při jízdě ze svahu „bojovat o život“ a mají dost času věnovat se technice jízdy. Ve výsledku jsem měl pocit, že moje technika pokulhává i za 8letými dětmi.

No ale zpět k závodům. Pořadatelé nám zajistili velmi pěkné ubytování jen asi 200m pod svahem v pěkných dřevěných domcích s výhledem přímo na svahy (krom svahu pro travní lyžování zde byli i svahy určené pro zimu). Nedaleko od domů někteří viděli opice...alkohol nepili, já u toho nebyl a tedy je neviděl, ale budu jim věřit. Bohužel zdokumentováno to fotoaparátem není.

Samostatnou kapitolou byla organizace závodu. Při zahájení nechyběla ani princezna (ne ta která nedávno porodila potomka trůnu, ale ta druhá), ale pro mě osobně hlavní perličkou zahájení bylo vystoupení s bubny (video je v sekci videí a také na konci toho článku). V sobotu a v neděli pak pořadatelé naplánovali vždy po jednom slalomu a jednom obřím slalomu denně, tedy čtyři kola na každý den. Pokud se sečtou všechny kategorie, startovalo okolo 80 závodníků a závodnic. Program začínal ráno okolo sedmé hodiny ranní tréninkem a končil odjetím dvou kol slalomu a dvou kol obřího slalomu před třetí hodinou odpolední. Ani se mi nechtělo věřit, že časy startů a prohlídek byly dané přesně na minuty (start třeba na 9:32), ale hlavně že časy se dodržovaly. Jakmile do cíle dojíždělo startovní číslo 30 už byly připraveny předběžné výsledky první patnáctky a do deseti minut po dojetí posledního závodníka byla postavena trať dalšího kola (tratě se stavěly vždy den předem, kdy se označilo místo každé brány a přestavba tak byla velmi rychlá).

Co do výsledků se výkony Japonců začali zvedat. Především mezi ženami dokázala Yukiyo zatápět i Zuzce Gardavské s Peťou Mlejnkovou. Mezi muži se o pozici nejlepšího Japonce bojovalo mezi Takuyou Asukai a Yashima Tetuyou. Výsledky české výpravy asi není potřeba příliš komentovat, mezi muži 3× vyhrál Jiří Russwurm (SL a 2×GS) a jednou Martin Štěpánek (SL). Mezi ženami se dařilo Zuzce Gardavské, která si domů vezla 3 zlatky a jedno stříbro.



V neděli, po ukončení závodů, jsme se vydali na cestu zpět do Tokia, kde jsme zůstali do pondělních čtyř hodin odpoledne. Měli jsme tak v pondělí čas na prohlídku Tokia. Jako průvodce s námi vyrazila Yukyio a její přátelé. Ti nám nejdříve ukázali tradiční část s buddhistickým chrámem a drobnými obchůdky. Následně jsme se přesunuli to Akihabara Electronic Town, kde jsme se dívali po elektronice.



Celkově si tak ze závodů odvážím velmi pěkné zážitky.

PS: v sekci Video si můžete prohlédnout videa ze závodů.
PS2: a zde již ono slibované video s bubny ze zahájení (děkuji Fure, že natáčela jejím foťákem):

{mgmediabot}video/Japan_bubny_1.flv|false|480|360{/mgmediabot}
První video s bubny je kratší, ale mnohem dynamičtější

{mgmediabot}video/Japan_bubny_2.flv|false|480|360{/mgmediabot}
Druhé video je delší (cca 4minuty)