Víkendový závod FIS ve švýcarském Boemmeli nabídnul teprve druhé letošní srovnání nejlepších „travařů“ světa. Na programu byly tři discipliny – v sobotu obří slalom a superkombinace. V neděli se lyžaři utkali ve slalomu.
Na startu se sešla kompletní světová špička kromě našeho A-družstva. Z našich dostali přednost junioři, aby změřili své síly se světem. Hned po prvním kole obřího slalomu, které postavil domácí trenér Caderas to pro naše reprezentanty vypadalo poměrně slušně. Lukáš Kolouch (Slovan Moravská Třebová) se usadil na výborném 5. místě a do první patnácky se vešli ještě Michal Sklenář (Grasski Dlouhoňovice) a Jakub Nekvapil (Sokol Předklášteří). Také s druhým kolem, které vytýčil rakouský trenér, čeští mladíci dokázali poradit a potvrdili své pozice vybojované v úvodním dějství. Lukáš Kolouch udržel výborné 5.místo když jej od vítězného Švýcara Stefana Portmanna dělila jen vteřina a dvě desetiny. Další naši muži se umístili následovně – 12.místo Michal Sklenář a kvalitní 13. příčku si na své konto připsal Jakub Nekvapil. Ve vyrovnaném závodě žen, který se jel v deštivém počasí se nakonec z vítězství radovala veteránka zelených svahů rakouská závodnice Ingrid Hirschhofer před Němkou Budenbenderovou a japonskou lyžařkou Shintani. V odpolední superkombinaci viděli diváci opět vyrovnané výkony. V závodě žen se znovu prosadila legenda světového travního lyžování – Rakušanka Ingrid Hirschhofer, která zvítězila těsně před Yukiyo Shinatni (JPN) a třetí Němkou Anna-Lenou Budenbender.
Superkombinační závod mužů sliboval opět velkou bitvu současných nejlepších travních lyžařů. Mezi travařskou elitu se výborným výkonem v obou částech kombinace prodral Lukáš Kolouch. Student svitavského gymnázia se prezentoval v nejlepším světle, když porazil vítěze dopoledního obřáku a zaostal jen půl sekundy za nejlepší italskou dvojicí Edoardo Frau a Riccardo Lorenzone. Do této trojice se dokázal vklínit svým výkonem ještě skvělí rakouský slalomář Michael Stocker. Sklenář i Nekvapil závod nedokončili, ale slušným 10.místem se blýsknul další český junior Pavel Fic (Sokol Předklášteří).
Do nedělního slalomu nastupoval především Lukáš Kolouch s velkými ambicemi.
Již první kolo prokázalo, že povrch na svahu je v raním kole vždy kluzký a dokáže být nebezpečný. Bohužel se právě toto stalo Kolouchovi osudným v posledním oblouku na odkloněné části sjezdovky odšlápl a vnitřní lyže ho neudržela. Desetimetrovým skluzem protnul časomíru se ztrátou téměř dvě vteřiny na vedoucího Edoardo Fraua (ITA) a usadil se na průběžném jedenáctém místě. Náš mladý reprezentant se nevzdal naděje na kvalitní umístění ani po chybě na konci první jízdy a do druhého kola se pustil bez respektu ke slalomovým legendám, které s ním byly na svahu. Lukáš Kolouch předvedl fantastickou jízdu a třetím nejrychlejším časem druhé časti slalomu se vyhoupnul až na celkově 5.místo FIS závodu slalomářů. Vynikajícím 7.místem ho podpořil Michal Sklenář. Jako první dokončil nedělní závod Ital Lorenzone před stříbrným Stockerem (AUT) a domácím Hueppim (SUI). Ženy se statečně praly s rychlou a klouzavou tratí, přesto se ani největší favoritky nevyvarovaly chybám. Vypadla Budenbender i naše Lucie Surovcová. Vítězství ze slalomu si odváží japonská reprezentantka Yukiyo Shintani, 2.místo patří mladé Rakušance Jaquelin Gerlach a pro bronz si dojela Italka Illaria Sommavilla.
Našim děvčatům se vůbec nedařilo. Obě naše reprezentantky upadli hned v úvodním kole sobotního obřáku a juniorka Petra Ivánková (Sokol Předklášteří) dokonce tak nešťastně, skončila na univerzitní klinice v Sankt Galenu, kde ihned podstoupila operaci ledviny. Její stav se podle posledních zpráv zlepšuje a všichni jí přejeme brzké uzdravení.
Naše reprezentační družstvo se při zahraničním startu znovu představí 14.- 15.06.2008 v Bad Tatzmansdorfu (AUT), kde jsou na programu FIS závody ve slalomu a v superobřím slalomu, ale hlavně úvodní start letošního ročníku světového poháru v superkombinaci.
Daniel Mačát
Trenér reprezentace ČR
ve dnech 11. - 18. 8. Světový pohár v travním lyžováníve dnech 14. - 15. 8. Mezinárodní FIS závody v travním lyžování.Všichni lyžaři se utkají ve standardních disciplínách jako je:
Travní lyžování je ve světě známé pod slovem grasski a především v zemích vycházejícího slunce se jedná o hojně rozšířený sport, kterému se věnují nejen závodníci, ale také rekreační lyžaři, kteří si tak krátí čas před příchodem další zimy. Lyžování na trávě není vlastně žádná velká věda. Stačí mít jen speciální lyže, které jsou mnohem kratší, maximálně metrové, velmi se podobají tankovému pásu, dále klasické přeskáče a hůlky. Ty by měly být delší, protože lyže jsou dvakrát vyšší než ty zimní. 
Červen - Sobota a Neděle od 13:00 do 17:00 
Možností jsme totiž mnoho neměli. Vrátit do Teheránu jsme se nemohli, jelikož jsme neměli ani víza ani letenku. Domu jsme také letět nemohli, jelikož zpáteční letenka byla až na sobotu. Po krátkém dotazu na možnost změny dne odletu jsme tuto možnost rychle vyloučili (za možnost letět ještě ten den nebo den následující byl po nás požadován „poplatek“ 1300€ na jednoho). Chvíli jsem se i zaradoval, že konečně uvidím Dubai a jeho krásné stavby. Jenže, to také nebylo jednoduché. Jak jsem po chvíli zjistil, do Dubaie je potřeba rovněž vízum, které se dá samostatně koupit poměrně draze, takže možností je pouze s hotelem. Další ale na nás čekalo při zjišťování možností ubytování – nejlevnější hotel, který lze z letiště sehnat stál 100 dolarů na jednoho a noc. 
lyžařského svazu oznámil, že pro nás mají nachystanou letenku a že si musíme vyzvednout naše zavazadla a dostavit se do kanceláře Iran Air. Takže jsem se vydal zjistit, jak je to s našimi zavazadly a kde je kancelář Iran Air. K mému překvapení, k zavazadlům jsme se dostat nemohli, jelikož byly za pasovou kontrolou, přes kterou nelze projít bez víza a kancelář Iran Air byla mimo budovu letiště, kam se opět bez víza nedá dostat. V několika dalších telefonátech nám bylo řečeno, že za námi pošlou zástupce z Iran Air, který nám letenky zpět do Teheránu donese. Uběhlo poměrně dost času, kdy nám opět volal zástupce iránského svazu, který nám nadiktoval telefonní číslo do kanceláře Iran Air (kde měli pracovat mezi 14:00 až 14:30), na které jsme měli volat a domluvit se, jak nám letenky předají. Do kanceláře jsem se dovolal jen jednou a docela překvapený hlas mi oznámil, že o žádných letenkách neví a že ani s nikým z iránského svazu nemluvil. Opět následoval rozhovor do Teheránu, kde nechyběla ona tradiční trojkombinace „no problem, no problem, don´t worry“. Pomalu se blížila sedmnáctá hodina a naše vidina návratu do Teheránu za závody světového pohárů v lyžování na trávě se ztrácela. No už to zde nebudu prodlužovat, ale následovalo ještě několik dalších telefonátů, kdy jsme konečně dostali jasnou a přesnou odpověď, kde a jak si máme vyzvednout letenku na zpáteční cestu do Teheránu. U okénka jsme pak dostali poukázky, které jsme u check-in pultů museli vyměnit za letenky. O tom, že se slečna za pultem hodně divila a nechápala „vo co nám de“ a proč, když jsme dnes z Teheránu přiletěli, tam chceme zase znovu. Marné bylo vysvětlování, že jsme neměli víza, které teď už snad máme.
